Příběh jedné Uchihy - Kap. 1

A je to tu první dílek k mé nové povídce, Příběh jedné Uchihy.
Mnoho z vás o ní už víte, hlavně ti, kteří sledují mé výtvory v kreslení. Znají totiž mojí Oc, Hanare.
A neboť tu byly dotazy, kdy vydám už nějakou povídku na ty dva, tak ji tu máte. :) 
Rodina a domov, dvě důležité věci v životě a přesto jedna bez druhé nemůže být. Tedy, aspoň podle ní. Co je to domov? Ptala se kolikrát sama sebe. Její odpověď byla strohá. Domov je neživí předmět, většinou obydlí, v kterém se cítíme bezpečně a spokojeně s někým stejné krve. Jaká hloupost.
Je to i místo deprese, když v něm žijete sami. Nikdo komu byste řekli, jaký byl den, či co se stalo v blízké vesnici.
Když tedy máte domov a v něm rodinu, lidi, které máte rádi, kteří vás vychovali a taky s nimi máte stejnou krev. Jste šťastní. Blbost.

Povzdechla a vyšla ze stínu stromu, pod kterým už nějakou dobu seděla. Pro dívku v jejím věku, bylo nezvyklé, že bydlela sama. Uprostřed ničeho. Kolem byly jen lesy a mýtiny. Nemohla za to, že její strýc zemřel ve válce. Tedy, byl to vůbec její strýc? Nikdy jí neřekl jménem a všechno, co udělala, bylo špatně. To jak mluví, to jak se chová… Po jeho smrti, zůstala chvíli sama, než jí tu našla vedoucí rodina klanu Senju. Byla to jedna velká náhoda, jejich nejmladší synek Itama, rád prozkoumával okolí a když šli kolem její chalupy, prostě vlezl dovnitř. Bez optání, jen tak. V rohu jedné místnosti, našel sedět malé vyděšené děvče. Okamžitě volal své rodiče.

Další povzdech, vzala dvě vědra a vydala se k nejbližšímu pramenu. "Nejbližšímu", nebyl blízko, byl hodně daleko. Chodila to skoro každý druhý den. Bez pitné vody by se vážně neobešla. Naproti domu měla sice řeku, ale z té, se rozhodně nedala pít voda. Už jen z toho důvodu, že v ní občas objevily mrtvoly lidí, kterým vzala život válka. Pokaždé když za ní dlouho nepřišli, modlila se k bohu lesů, aby je ochránil. A ani dnes to nebylo výjimkou. Byl to skoro měsíc, co se jí ti dva neozvali.

Rodina, která jí tenkrát zachránila život, měla ještě dva starší syny Hashiramu a Tobiramu.
Itama zemřel v mladém věku a od té doby, věřil jejich nejstarší syn Hashirama tomu, že jednoho dne uzavře mír s Uchihy, aby nikdo jiný už neumřel. Docela bláhové, ale i přesto by to spousta lidí uvítala.
Uchihové byl jeden z nejsilnějších klanů této doby, který válčil s klanem Senju. Oba dva klany byly totiž najímány na různé vraždy, či dobývání různých vesnic a jen bůh ví na co ještě. Po nějaké době, ale nebojovali jen, když je někdo najal. Začalo se bojovat o území a moc.

Uchihové se vyznačovali svou vrozenou schopností sharinganem, který dokázal neskutečné věci. Od iluzí po předpovězení budoucích krocích toho druhého. Tobirama o tom jejich "prokletí" mluvil v jednom kuse. Nenáviděl je, a Hashiramu v jeho bláhovém snu o uzavření míru odrazoval. Nechtěl mír. Sama nevěděla, jestli chce mír nebo ne. Válka se jí v této chvíli skoro nedotýkala, jediné co jí vadilo, byli ty mrtvoly v řece.

Byl to zas jeden z těch teplejších dnů, kdy by bylo lepší zůstat doma. A díky tomu teplu jí cesta vůbec neutíkala. Mlčky šla po pěšině a pozorovala vše kolem sebe. Kolikrát viděla to, co ostatní ne. Byla bystrá a hodně všímavá. Zelené listí, s kterým si pohrával letní větřík a spousta ptačího zpěvu. Šumění řeky tomu dodávalo kouzelnou atmosféru v této odporné válkou zničené době. Milovala to tu. A přesto teď v tuhle chvíli v sobě cítila něco, co jí děsilo. Zvláštní směs pocitů a předtuchy něčeho špatného. Jakoby věděla, že se něco děje. Že se někomu něco děje.

Ten pocit neměla poprvé. Už ho vícekrát zažila, většinou jí na to chlapci řekli, že je to normální. Je to strach o její bezpečí. Ale nebylo tomu tak, vždy to přišlo a zas odešlo. Poslední dny se jí to dělo častěji a dnes to bylo až příliš silné.
Konečně došla k pramenu. Postavila tam jedno z věder a nechala ho napouštět. Pramen tekl pomalu a tak se většinu času kochala tekoucí řekou kus od ní. Většinou nic neobvyklého v řece neplovalo, ale dnes to tu bylo zas. Mrtvoly. Ušklíbla se a odvrátila zrak. Ale něco v ní jí říkalo, otoč se! Podívala se znova na řeku. Senju a Uchihové. Zas spolu někde válčili a tato řeka vzala jejich těla a dopravila je až sem. Zadívala se na jedno z těl a ztuhla.

Jeden z nich pořád žil. Proud ho strhl na břeh a on se napůl vyškrabal z řeky. Měl vážná poranění a vypadalo to, že je rád opět na souši. Nepostavil se, jen ležel a oddechoval. Vyměnila vědro a opět se na něj dívala. Přemýšlela o tom, jestli o ní ví. Přece jen je jeho nepřítel, takže jí může kdokoliv zabít. Ovšem v tomto stavu o tom dost silně pochybovala. I ona se uměla bránit. S Hashiramou a Tobiramou trávila skoro veškerý svůj čas, takže byla i při jejich trénincích.
Pomalu se vydala směrem domů, když procházela kolem Uchiha, zastavila se. Zvedl hlavu a své červené oči upřel na ni. Okamžitě uhnula.
"Chytrá," zachraptěl a ona se opět vydala na cestu.

Někdy si říkám, že mi život hází samé klacky pod nohy. Nikdy krom té rodiny, co mi zachránila život, mi nic dobrého nedal. A přesto se nemůžu zbavit pocitu, že ten mladý Uchiha, co tam teď leží a umírá, je něco dobrého. Nevím, kdo jsem. Nevím, odkud jsem. Nevím...
Jednoho dne toho bude šeredně litovat… Možná.

Pustila obě dvě vědra na zem a rozběhla se za Uchihou zpět. Otočila ho a zakryla mu jeho oči.
"Nechceš zemřít… Takže nemáš na výběr než mi věřit," řekla pevně a rozřízla popruhy od jeho brnění. Nepotřebovala zbytečnou váhu navíc. Uchiha nic nenamítal, bylo mu jasné, že bez její pomoci zemře. Takto měl aspoň nějakou naději, přežít a dostat se zpět do svého klanu.
Zapřel se o ni a společně se šourali pěšinou k jejímu domu. Cesta se jí zdála nekonečná, bála se, že by je tu mohl někdo chytit z klanu Senju. Naštěstí se tak nestalo a úspěšně došli.

Posadilo do ložnice a připravila nějaké obvazy, masti a šití. Ne, že by v šití byla expert, ale neměla jinou možnost. Jedno zranění bylo až moc hluboké na to, aby ho jen převázala a doufala, že se samo zahojí. Mlčky ji pozoroval a nechal se ošetřit. Nic jí neřekl do té doby, než mu vše ošetřila.
"Kdy je zavoláš, aby mě odvedli?"
"Vy Uchihové asi moc nevěříte lidem, co," řekla a uchechtla se, "nikoho nechci zavolat."
"Proč?" Hanare se zamyslela, ale nic žádný důvod nenacházela.
"Měl bys odpočívat, já půjdu pro tu vodu, co jsem tam nechala. A jen pro tvou informaci, když zůstaneš tu, máš větší šanci přežít, než když se budeš snažit utéct," usmála se a odešla pryč. Nechala Uchihu samotného doma, ať už to vypadalo jakkoliv podezřele, bez té vody by teď nevydrželi.

Komentáře

  1. Môžem trikrát hádať, kto je ten záhadný Uchiha? :DDD
    No, niečo mi hovorí, že toto bude celkom citová záležitosť :]
    Ten obrázok je inak strašne pekný, kebyže má Madara takého "anjela" aj v originálnom príbehu, možno by sa jeho osud vyvíjal úplne iným smerom :] ale tak od toho sú tu FF, aby pretvorili nepekné osudy našich obľúbencov :]
    zase si tým inak pripomenula, akou drsnou časťou "Naruta" táto záležitosť bola a je to smutné :/ ...inak, Madara je tiež celkom nezvykle chytrý, že si nechal "poradiť" a poslušne šiel s ňou xD niečo mi ale našepkáva, že by mu Hanare inak ani nedala na výber :D :]

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale můžeš jestli chceš? :D myslím, že úvodní obrázek + pár, na který to má být napoví všem... :)
      Děkuji, už jsem ho musela dodělat, ležel mi pořád v Pc... :) Taky si myslím a proto máme FF...
      Nevím, proč, ale to období mám ráda, i kdyžje drsné a smutné... :/ :)
      Já myslím, že neměl ani na výběr pokud by nechtěl zemřít, za další při jeho zranění se mu nedivím... :D :)

      Vymazat
  2. Veľmi sa mi páči fanfiction na anime Naruto. Rada také čítam. Asi preto, že to anime je moja srdcovka (celkom logické, haha :D).
    Inak, páči sa mi tvoj štýl písania. Veľmi pekne opisuješ prostredie a myšlienkové pochody hlavnej postavy.
    To ako jej do života vstúpil Uchiha, ja som len veľmi zvedavá, ktorý Uchiha to bude. Neviem si to príliš domyslieť, keďže je toto celkom prvý príbeh, ktorý od teba čítam.
    Práve preto som veľmi zvedavá ako sa ich vzťah bude vyvíjať, keďže mu jej konaním veľmi pomohla vzhľadom na vojnovú situáciu.
    Jednoducho, chválim túto kapitolu a teším sa na ďalšiu.
    Naozaj sa mi páči to ako píšeš. ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. OOO.... :3 Ráda tě tu vítám... Naruto je též moje srdcovka a bylo už na čase se pustit do něčeho na Naruta... :)
      Jsme ráda, že se ti prví kapitolka líbila i můj styl psaní.. :)
      Ještě jednou moc děkuji! :3

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)