Příběh jedné Uchihy - Kap. 5

Řeknu vám na rovinu! Vidíte dobře, další díl po x měsících je tu!
Zařekla jsem se, že ten rozepsaný díl dopíšu, protože jsem se musela uklidnit.
Tak a je to.
Pěkné počteníčko! :)
Madara se ze začátku necítil moc dobře. Měl dost velké obavy, přece jen by ho mohl někdo poznat. Ale jen co došli na náměstí, obavy rázem zmizly. Několik z hostů mělo černé vlasy a černé oči, takže mezi ně dokonale zapadl. Když je tak pozoroval, všiml si, že několik z nich mělo dokonce i chakru, protože předváděli obyčejným lidem své "kouzla". Došlo mu i to, že většina z nich nikdy nebyla ve válce, ale ani ve větší vesnici, jednalo se o spodinu a o lidi, kteří byli bez chakry nebo o lidi, kteří neměli ponětí o existenci chakry.

Byli to lidé, kteří žili v malých vesnicích uprostřed lesů a starali se jen o své přežití. Války a spory mezi klany je vůbec nezajímali. Občas jim to záviděl. Mít klid od všeho, co se kolem děje. Při přesunech tábora, kdy se snažili najít nejlepší pozici, aby se nepříteli dokonale skryli, narazili právě na vesnice, kde žili tito lidé bez chakry. Kolikrát dostal rozkaz, aby tu vesnici obsadili a lidi v ní zmasakrovali, protože velitelé nebo dokonce i jeho otec neměli pochopení pro tyto lidi. Hnusili se jim, ale jemu to bylo jedno, proč by se měl zaobírat lidmi, kteří ho neohrožovali.

Han se usadila u jednoho prázdnějšího stolu, nechtěla moc poutat pozornost. Ne, že by se bála odhalení Madary, ale spíš, kvůli tomu, že při těchto oslavách docházelo i k znásilněním. Byla to častá věc, pár ninjů sem chodilo výhradně kvůli tomu, jen aby nemuseli platit někde v nějakých nevěstincích. U jednoho se totiž kdysi sama nachomýtla, naštěstí, když se dívku snažila bránit, přišli jí na pomoc i kolemjdoucí. Starší lidí toto odsuzovali, hlavně když se jednalo o stejný klan.
Madara se posadil k Han a opřel se o stůl, takže měl zrovna výhled na tančící lidi.
"Byl jsi někdy na nějaké oslavě," optala se Han, působil totiž zvláštně.
"Ne, tohle náš klan zrovna nepreferuje. Jsme na tradičnější věci." Han se na něj podívala.
"Tradičnější?"
"Ano, tradičnější. Průvody do svatyní a když už je oslava, tak je dost... Ehm... Slušná." Stačil jediný pohled na Han a pochopil, že jí to musí vysvětlit.
"Jedná se o to, že i když se lidí opijí, netančí tak zběsile a ani souboje se neřeší přímo tam. Většinou se ti dva nebo tři seberou a jdou se porvat jinam."
"To je nuda," usmála se na něj.
"Občas jo."
"Hmm... Ale to..." Madara se z ničeho nic zvedl a odkráčel ke stolu s jídlem, "jde napravit."
Ignorant.

Dost dlouho chvíli tam zůstal, přece jen u Han nic takové nedostal a ani nejbližší době nedostane. Nemohla si to dovolit. Upřeně ho sledovala, musela si být jistá, že to ví. V jednom okamžiku za ním přišlo děvče. Brunetka, snědší pleť hnědé oči, sepnuté vlasy do culíku a její přednosti nešlo přehlédnout. Kimono jí nádherně rýsovalo její dekolt. Han v sobě ucítila zvláštní bodavý pocit. Toto se jí nelíbilo. Po chvíli přemlouvaní se jí podařilo Madaru přesvědčit, aby si s ním zatancovala.

Když sem šli, přemýšlela jestli Madara umí tancovat a jestli ano, tak jak moc dobře. Musela uznat, že mu to dost dobře. Na to, že se u nich tak "divoce" netančí. Dívka vypadala, že i ona je v tanci dobrá, držela s Madarou docela krok.  Han se mohla snažit, jak chtěla, ale pokaždé, když upřela pohled jinam, nějakým způsobem je zas zahlédla.

Zvedla se od stolu a zašla blíže k jednomu z domů a rozhlížela se kolem sebe. Skoro všechny dívky měly kimona odkrývající dekolt. Sice se pak nedivila, jak to s nimi dopadávalo, ale... Záviděla jim to. Han neměla dívčí typ kimona, měla jen ty chlapecká, takže když ho měla na sobě, zakrývalo úplně vše. Až teď si uvědomila, že se cítí docela nepříjemně, i když tomu moc dobře nerozuměla. Sjela po zdi na zem a podívala na oblohu.

"Ale ahoj, maličká." Tak slizký hlas Han dlouho neslyšela, ucítila, jak jí někdo chytl za vlasy a kousek s ní smýkl po zemi. Jen co se o to pokusil po druhé, už Han stála na nohách. Muž k ní natáhl ruku a ona jí chytla.
"Ale kočič..."
"Co kdybyste jí nechali, hm..."
"A co kdyby sis hleděl svého." Jeho hlas se v posledním slově zlomil, Madara se nad ním tyčil jak nějaká skála a netvářil se zrovna moc nadšeně.
"Myslím, že tohle zvládnu sama." Madara se podával na Han.
Její stisk sílil, až jeho zápěstí začala drtit. Muž v první moment jen tiše vyjekl, ale pak se po Han ohnal i druhou rukou, to už jeho zápěstí začalo praskat. Chytla i jeho druhou ruku a přímím kopem mezi nohy, muže složila na zem. A velmi klidným krokem odkráčela s Madarou zas mezi lidi.

"Působivé," uznal Madara a Han se usmála.
"Dík. Copak tanec, už tě přestal bavit?"
"Ani ne, ale společnice byla dost," zhluboka se nadechl," řekněme, že prostě s ní si raději nic nezačínat."
"Byla Senju," rýpla do něj.
"O to by ani nešlo... Jen se podívej." Madara k sobě Han přitiskl, aby se dívala stejným směrem. Brunetka tancovala s jiným mužem a dost vyzývavě se mu až nabízela. Han zrudla.
"Chápu. Lehká děva první třídy," konstatovala a co nejrychleji si sedla.

Madara měl docela dost nápadnic, spousta děvčat si s tajemným pohledným mladíkem chtělo zatančit. Zatímco Han pořád seděla u stolu nebo si šla něco vzít ke stolu s jídlem. I když jí to slušelo a nevypadala nejhůř tak ji nikdo nevyzval. Nejraději by se sbalila a odešla domů, ale Madaru tu nemohla nechat.
"Copak? Nebavíš se?" Han se na něj podíval.
"Strašně, je to dnes večer vážně super," odsekla dost sarkasticky. Blbá otázka. Pravděpodobně mu nedochází, že mě nikdo nevyzval, a když už jsem chtěla tak to jednoduše odmítl.
Han se posadila tentokrát na zem, někdo totiž jejich místo obsadil. Tohle už na ni bylo trochu moc.

Stál nad ní a chvíli přemýšlel, proč se tak chová. V ten moment mu to došlo, za celou dobu ji vlastně mezi lidmi, co tancovali, neviděl. Promnul si obličej a povzdechl si.
"Han," položil ji ruku na rameno, protože si objímala kolena. Zvedla k němu hlavu.
"Chceš si zatancovat?" Ne, že by to bylo zrovna jednoduché to ze sebe vysoukat.
"Zkus to příště víc upřímně a půjdu," odsekla, zvadla se a zmizela mu mezi lidmi.
"Jak chceš," zavrčel spíš sám pro sebe.

Lhala by si, kdyby si nepřiznala, že jí to lákalo zatancovat si s ním, ale tón, který použil. Nebyla chudinka, nad kterou by se musel slitovat. Nadávala sobě, nadávala mu, nadávala na ty idioty, kteří byli na té oslavě, Byla naštvaná, uražená a snad i ponížená. Až když se jí podařilo se zklidnit, uvědomila si, že stojí kdesi v lese. Naštěstí nebyla daleko od vesnice, slyšela stále hudbu, takže jí tato věc až tak moc neděsila. Jediné co jí teď vážně děsilo, byl fakt, že před ní stojí bělovlasý muž a na čele má dvě rudé tečky.

Když jí jako malou učili o klanech, povídali jí o klanu, který se vyznačoval bílými vlasy, dvěma rudými tečkami na čele a rudými kruhy pod očima. Další z jejich znaků byli jejich kostní techniky a  hlavně jejich nehynoucí touha po boji a krvi.

Han na sucho polkla a suše litovala toho, že ten tanec odmítla, protože teď jí čekal boj o holí život. Zhluboka se nadechla a jen tak tak uskočila jedné z jeho kostí. Otočila se směrem k vesnici, a co nejrychleji doběhla zpět. Když se dostala na náměstí ucítila, jak se jí do zad něco zabodlo.
Její hlas přehlušil úplně vše.
"Kaguya-klan!" V ten moment začalo peklo na zemi. Han za sebou neměla jen jednoho muže z jejich klanu, ale několik. Vyhnula se dalším ranám a snažila se v tom zmatku najít Madaru, což se jí značně nedařilo. Někdo do ní dost silně drcl až spadla na zem. Cítila jen tupé rány od toho, jak po ní šlapali ostatní lidé, co se snažili dostat pryč od běsnících mužů z Kaguya klanu.

Ta touha po krvi a lidském křiku. Z jeho ruky vyjela kost a mířila přímo na svou oběť. Kost, ale minula cíl. Han udeřila muže silně do obličeje a nešetřila ho, následovali kopy a další pěsti. Muž se nestihl moc vzpamatovat. Popadla nohu od rozbitého stolu a vrazila mu ji do hrudníku.
Neoddechla si, když se muž skácel na zem. Přišli další, ale ona zůstala až nezvykle klidná.

Madara už taky pár z nich pobil, když hledal Han. A taky se mu ji nedařilo najít. Utíkali nejen lidé z oslavy, ale i ti, kteří tu bydleli. V jednu chvíli už myslel na nejhorší, když v tom ji našel. Ležela nehybně na zemi. Její kimono se zbarvovalo na jednom místě krví.
"Han!" Otevřela oči a polkla. Bolelo to a hodně. V boku měla díru potom, co jí bodl jeden z nich.
"Musíme pryč, než přijdou jednotky Senju-klanu, toto je ještě jejich území. Pevně jí stáhl zranění a postavil ji na nohy.

Po svých ušla sice lesem dost velký kus, ale i látka, kterou měla převázanou ránu, se rychle zbarvovala do ruda. Pociťovala únavu, hlava se jí neskutečně motala a její vidění se začalo mlžit. Čím dál tím víc se od Madary vzdalovala, až vše zčernalo.

Komentáře

  1. Dekuji za novou kapitolu a Madara by se mel vic ucit se vyjadrovat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to Madara, ten s tím měl jaksi problém... :D hlavně on a děvčata.
      Jinak děkuji, za pěkný komentář! :) i takových pár hezkých slov potěší.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)